Nahlásil*a jsem to,
ale...
Iniciativa Proč jsme to nenahlásili se primárně soustředí na důvody, proč přeživší sexuální násilí nenahlašují a budeme nadále pokračovat
v šíření příběhů každého z Vás.
Souběžně se však chceme zaměřit na příběhy lidí, kteří sexuální násilí naopak nahlásili. Našim cílem je shromáždit co nejvíce Vašich zkušeností, dále je zpracovat a dát tím hlas zase dalším přeživším.
Pokud za sebou máš zkušenost s nahlášením či dalším řešením sexuálního násilí, ať už na policii, v neziskové organizaci nebo s lékaři, a chceš se o ni podělit a stát se součástí našeho projektu, vyplň prosím náš dotazník.
Zajímají nás negativní i pozitivní zkušenosti!
Jedním ze způsobů, jakým Váš příběh můžeme použít, je například komiksové zpracování, na kterých spolupracujeme se studenty*kami uměleckých VŠ. Příběhy také nově zveřejňujeme jako anonymní výpovědi na našich sociálních sítích.
Nasedla jsem do taxíku, jehož řidič se mě poté pokusil znásilnit. Kamarádka mě přesvědčila, abych to šla nahlásit, že mě musí brát vážně. Šla jsem na policii v doprovodu kamaráda a už na vrátnici jsem musela popsat, co se stalo. Po patnácti minutách čekání na chodbě si mě policista zavolal do místnosti, kamaráda se mnou nepustil. Řekla jsem, co se stalo a on mě opět poslal ven. Podruhé si mě zavolal dovnitř, abychom mou výpověď sepsali, musela jsem to tedy zopakovat potřetí. Poprosila jsem o vodu a policistův výraz značil, že ho velmi obtěžuje nejen to, že jsem přišla v neděli dopoledne, ale ještě ho o něco žádám. Celou dobu jsem brečela. Nakonec jsem se zeptala, zda budou případ nějak řešit a on odvětil, že z toho bude maximálně přestupek - naléhala jsem, že nemůžu dopustit, aby se to stalo někomu dalšímu. Řekl mi, že přeci jen asi nebylo nejrozumnější sedat si dopředu a ještě k tomu opilá, což jsem ani nebyla. Po měsíci mi pouze zavolala policistka a sdělila mi, že nikdo takový pro taxislužbu nepracuje a musela jsem se asi splést. Cítila jsem se nejhůř na světě.
Autor komiksu: Matěj Peterka @matej_peterka
Dělo se to ve škole, obvykle mě pronásledoval, chytil a pak odvlékl na toalety, kde se vše odehrávalo. Díky útočníkovi jsem začal žít sexuální život ve svých 8 letech. Hlásil jsem to učitelkám a vychovatelkám vždy po tom, co se to stalo, nebo když jsem měl strach a tušení, že to přijde. Pokaždé mě odbyly, ať si přestanu vymýšlet. I když mi útočník hrozil nožem, když to nahlásím, stejně jsem to zkoušel dál. Pořád jsem doufal, že se něco stane a zastaví se to. Obracel jsem se na ty stejné lidi a ti mi stále stejně odmítali věřit, nebo dokonce pomoct. Snažil jsem se to řešit i doma, obrátili jsme se na pedagogicko-psychologickou poradnu, ale všichni se nakonec shodli, že se nic nestalo a nedošlo k žádnému pochybení ze strany školy. Tím, že jsem byl “adept na zvláštní školu - dítě s ADHD, dyskalkulií a dyslexií - to nikdo nebral vážně.
Autorka komiksu: Bára Mü @bara_mu
Když mi bylo asi šestnáct, stala jsem se obětí osahávání na veřejnosti cizím člověkem. Až díky naléhání kamarádek, kterým jsem se svěřila, jsem to řekla mamce a ta mě vzala na policii. Všichni tam byli velmi milí a chápaví, mluvili se mnou jako s dospělou. Byla jsem hodně úzkostná, ale dokázala jsem jim odpovědět i na otázky typu co mi dělal a jak se mě dotýkal. Když se mě zeptali, co jsem měla na sobě, bála jsem se, že moje napadení svedou na fakt, že jsem byla v legínách - moje obavy ale byly zbytečné, pouze mě podle popisu oblečení hledali na záznamech z městských kamer. Díky tomu se jim podařilo vypátrat i pachatele. U soudu, kam mě později předvolali, nás bylo šest obětí, z toho čtyři nezletilé. Pláčem jsem skoro nedokázala mluvit, cítila jsem se před všemi těmi lidmi hrozně obnažená. Nejvíce nepříjemné bylo, když jsem měla mezi zúčastněnými označit muže, který mi to udělal. Později mi od něj přišel dopis, ve kterém řekl, že je mu to líto a jde se léčit. Nezjistila jsem ani, jak to s ním dopadlo. To mě mrzí, myslím si, že na to mám právo, ale nedostala jsem žádné obeznámení ani od policie. Kromě toho bych si přála změnit pouze to, aby byl u výslechu přítomný psycholog, nebo někdo, kdo umí pracovat s obětmi.
Autorka komiksu: Valentýna Kloboučníková, @sojova_omacka
Můj tenkrát již bývalý přítel na mě dlouhodobě naléhal, že chce sex, ale já se bál a chtěl na svoje poprvé ještě počkat. Po velké hádce v jeho bytě jsem šel do ložnice s tím, že si jdu lehnout, a on odešel do hospody. Před spaním jsem se ještě svěřil svému nejlepšímu kamarádovi, že jsme se zase pohádali a nechal mě tu samotného. Jako další si pamatuji jen to, jak jsem se vzbudil a on mě silně objímal zezadu. Nejdřív mi to nedocházelo, než jsem si všimnul, že mám trenky až u kotníků. Když jsem se snažil vyvléknout, dal mi pěstí a opakovaně mě znásilnil, zatímco jsem brečel. Potom někam odešel, a než jsem byl schopný se natáhnout pro telefon, uplynuly dvě hodiny. Přijel pro mě ten kamarád, kterému jsem před spaním volal, a odvezl mě k sobě, kde se o mě postaral. Další den mi řekl, ať jdu rovnou na policii, a doprovodil mě na stanici. Tam jsem najednou dostal hrozný strach a on musel říct za mě, s čím jsem přišel. Policistka, kterou za mnou poslali, byla strašně milá, viděla, že se bojím a dávala mi čas. Jen pár chlapů se tam na mě dost zvláštně dívalo. Nakonec bývalého přítele zadrželi a dostal podmínku za napadení a ublížení na zdraví, aniž by to bylo vyhodnocené jako znásilnění - dodnes nevím proč. Může se to stát i bez většího násilí nebo omamných látek - a taky mezi muži.
Autorka komiksu: Valerie Filipová, @valfilipova
Ve třinácti letech mě můj tehdy dvacetiletý bývalý partner opil, zmanipuloval a sexuálně zneužil. O tři roky později jsem to šla nahlásit na policii s nevlastním bratrem. Nechtěla jsem, aby to udělal někomu dalšímu. Doufala jsem, že budou mít pochopení. Co se stalo jsem musela popisovat na chodbě před mým bratrem. Zavolali mojí mamce a převezli nás na kriminálku.
Paní, co mě vyslýchala, zpochybňovala moji výpověď. Ptala se, proč to vůbec chodím nahlásit. Při dalším výslechu byl i obhájce druhé strany a sociální pracovnice. Obhájce měl nevhodné poznámky a snažil se zalíbit policistce, zatímco já musela popisovat, jak přesně probíhá pohlavní styk. Především kladli důraz na vysvětlení toho, co znamená falešné obvinění. Případ je stále v procesu řešení. Toho člověka se pořád bojím.
Autorka komiksu: Julie Pravcová, @amorphorm
Ve třinácti letech jsem utekla z domu, protože mě nevlastní otec sexuálně obtěžoval. Když mě zadržela policie, svěřila jsem se jim v domění, že mi pomůžou. Už ve chvíli, kdy jsem jim říkala, co se u nás doma dělo, z nich bylo cítit, že mi moc nevěří. Jeden z nich mlčel a druhý na mě byl nepříjemný. Poté řekli, že to možná předají sociálce, vrátili mě rodičům a když mě otčím přímo před policejní stanicí zbil, v klidu přihlíželi. V autě ještě zavolal známé zaměstnané na sociálce a bylo pro něj hotovo. Mně naopak hrozil kázeňský postih a měla jsem problémy ve škole. Zkoušela jsem to řešit i přes třídní učitelku, ale ani tam se mi nedostalo pomoci. Jsem z malého města, kde se všichni znají, a podle mě to v mém případě hrálo velkou roli. I když se jedná o známého nebo kamaráda, může mít na svědomí něco takového, jako můj otčím - chtěla bych, aby se k němu tak také přistupovalo.
Autorka komiksu: Marie Boková, @_bokovka
V dětství mě zneužíval otec mého kamaráda. Po dvanácti letech od posledního útoku jsem se dozvěděla, že jsem nebyla jeho jediná oběť - ubližoval takhle i mojí sestře, neteři a mentálně postižené dívce ze sousedství. To byl můj impulz to nahlásit. Na policii jsem šla se sestrou. Musela ale čekat na chodbě, zatímco mě vyslýchali. Slyšela jsem jejich rozhovory zvenčí. Říkali, že si vymýšlím. Vadilo jim, že jsem přišla v období dovolených. S nikým jsem o tom takhle do hloubky nemluvila a musela jsem si to tam prožít znova. Nebrali na to ohledy, nedali mi možnost pauzy nebo chvíli se sestrou. Spěchali, policistka, co mě vyslýchala, byla očividně v presu a já měla pocit, že je nesmím dlouho zdržovat. Říkali, že to, jak na mě sahal, mohlo být nevinný, že to třeba nebylo myšlený sexuálně, jestli jsem si to špatně nevyložila. Ptali se, proč jsem dál vyhledávala situace, kdy mohl mít příležitost mi tohle dělat. Proč jsem to tolik let snášela. Proč jsem nepřišla dřív. Jako by byla vina na straně šestiletýho dítěte. Bylo to strašný. Lituju, že jsem tam šla. Chtěla bych té policistce říct, ať se zamyslí nad tím, jak dalece její chování ovlivňuje lidi, se kterými pracuje. Ona na mě už asi zapomněla, ale já na ni myslím pořád.
Autorka komiksu: Andrea Štosková, @rejka.and
Po šesti letech jsem se rozhodla nahlásit, že jsem byla v patnácti letech znásilněná. Chtěla jsem být plnoletá, aby do toho nebyli zatažení rodiče, a taky dostatečně silná na to zvládnout soudní řízení.
Když jsem na akcích a v autobuse opět začala potkávat muže, co mi to udělal, poradila jsem se
s psycholožkou a poslala emailem oznámení o spáchání trestného činu na policii.
Bylo mi nepříjemné, že ačkoliv jsem zažádala, aby se mnou případ řešila výhradně žena, citlivý důkazní materiál jsem musela předávat dvěma cizím mužům, kteří v průběhu ještě řešili technické potíže.
Pří výslechu už byla přítomná vyšetřovatelka a moje právnička. Daly mi najevo, že kvůli časové prodlevě budeme rádi, když dostane podmínku. Na policistce bylo vidět, že nahlášení považuje za zbytečné.
Proces stále probíhá, ze strany policie každý krok trvá velmi dlouho a necítím se dostatečně informovaná
o tom, jak případ postupuje. Přála bych si, aby se tohle změnilo.
Autorka komiksu: Stázka Rainischová, @staza.staza
Tři roky mě sexuálně zneužíval můj trenér atletiky. Po zkaženém mistrovství světa juniorů v Americe, kvůli teroru, který mi působil, jsem se rozhodla vyhledat pomoc a šla s bývalou přítelkyní do Bílého kruhu bezpečí. Chtěla jsem, aby o něm lidi zjistili pravdu a byla mu zakázána práce s mládeží, jelikož byl kromě trenéra taky učitel. U mých dvou návštěv BKB byl přítomný psycholog a právník. Oba mi moc pomohli s tím, co dělat dál. Mimo jiné mi dali kontakt na několik psychologů, z nichž jsem si jednu vybrala a dva a půl roku k ní docházela. Poradili mi také, abych trestní oznámení poslala poštou, a napsala do něj, že si přeju, aby následný výslech prováděla žena. I tam jsem měla štěstí na lidi. Proces se táhl a byl vyčerpávající, výsledek ne dostatečně uspokojivý - po všech odvoláních se dovolal až k Nejvyššímu soudu v Brně, kde nařídili zrušení předchozího rozsudku a opětovné přezkoumání, po kterém dostal jen 3 a půl roku, po přibližně roce byl ale propuštěn na podmínku… I přesto bych do toho šla znova. Všem ostatním bych poradila, ať nechodí přímo na policii. Nejdříve se poraďte v organizaci, která se zabývá sexuálním násilím. Zvýší se tím šance na lepší zkušenost.
Autorka komiksu: Terezie Puršlová @_purslova
Několik hodin potom, co mě bývalý přítel zmlátil, jsem šla s rodiči na policii. Věděla jsem, že jsem nebyla jeho první obětí a nechtěla jsem, aby mu to znova prošlo. Kvůli tomu, že jsem u výslechu nebrečela a neprojevovala podle nich dostatečně emoce, mě obvinili z křivé výpovědi. Údajně jsem nevypadala jako žena, která byla zbitá. Řekli mi, že na vyfotografování mi zavolají hezkého kolegu. Při druhém výslechu jsem sama cítila pocit viny a řekla jsem jim to. Odpověděli mi že, upřímně řečeno, to byla moje vina. Nebyla jsem obeznámená se svými právy. Od začátku mojí výpověď brali jako lživou na základě jejich domněnky. Naznačili mi, že to, co mi provedl, není pro trest dostatečně závažné. Nic z toho nevzešlo - pouze mu snížili plat. Pracuje pro stát jako bachař.
Dodatek od přeživší: "Snažila som sa to nevzdať kvôli sebe, kvôli žene ktorú zbil predo mnou a kvôli žene, ktorú to bohužiaľ ešte len pri ňom čaká. Odvolávala som sa niekoľko krát no nestačilo to. Vytrhané vlasy, poranenia hlavy a krku, pomliaždeniny stehien, postraumatická stresová porucha a trauma na celý život boli nedostatočné dôvody k adekvátnemu potrestaniu vinníka. Našťastie sú dni kedy nad tým nerozmýšľam tak často, ale potom sú dni kedy plačem rovnako, bojím sa rovnako a cítim každý úder ako vtedy. Viem, že jedna časť mňa ostala sedieť zlomená v tú noc na zemi a už sa ku mne nikdy nevráti, ale tá časť čo vstala chce bojovať. Viem, že tým ktorým sa to nestalo sa to ťažko chápe, chcem však len aby sa o to pokúsili, aby sa človek nemusel báť povedať svoj príbeh a aby nebolo hanbou byť obeť."
Autorka komiksu: Kačka Illnerová, @kacka_treti
Hned potom, co mě napadl jsem zavolala policii od kolemjdoucí paní. Táta šel na stanici se mnou, protože jsem ještě byla nezletilá. Nebylo mi příjemné o tom mluvit, ale celkově byl policista milý a neměl žádné blbé kecy. Byla jsem tam několik hodin a umírala hlady (a z hladu zvracím, takže to bylo o to horší).
O pár dní později jsem měla nakreslit jeho oblečení. Tím, že jsem se to ale snažila vytěsnit z hlavy jsem si na to už nemohla vzpomenout. Měla jsem jít vypovídat k soudu, ale nakonec tam šel můj táta, abych toho násilníka už nemusela vidět. Jsem ráda, že ho chytli a zavřeli, ale i tak mám strach jít kamkoliv sama. To mi bohužel zůstalo a zůstane asi už navždy.
Autorka komiksu: Adri Bendžalová, @da.banjo
“S podporou kamarádky jsem šla nahlásit znásilnění ex-přítelem. Víc než na mě a moji zkušenost se vyslýchající policista soustředil na objasnění toho, co může vzejít z křivého obvinění. Celé to na mě působilo víc jako výslech obviněného. Řekl mi, že jsou ženy často moc emocionální a ex-přítel to tak nemyslel. Podle trestního zákoníku to udájně znásilnění nebylo. Nestrhal ze mě přece oblečení. Policistovi bylo nepříjemné,
že jsem brečela. Opakoval, že počká, až se uklidním. Vzbuzoval ve mně pocit, že víc, než na mně, záleží na prožitku mýho násilníka. Po odchodu jsem sama pochybovala, jestli si své znásilnění pamatuju správně. Nepodala jsem trestní oznámení. Na základě své zkušenosti bych to jiné ženě nedoporučila. Přála bych si, aby se mnou mluvili jako člověk s člověkem, ne jako role autority s rolí občana. Aby neznehodnocovali,
co jsem si prožila. Aby se zaměřili na mě, ne na mého násilníka.”
Autorka komiksu: Jamaica Kindlová, @_amai.ka
„Šla jsem po ulici, když se mě pokusil znásilnit. Utekla jsem mu, ale psychické následky jsem si nesla dál. Připadala jsem si špinavá. Nevěděla jsem, co mám dělat. Obrátila jsem se na lékařku s nadějí v pochopení
a pomoc. Dostalo se mi pouze několika otázek na okolnosti mýho napadení typu v kolik a s kým jsem šla. Přemáhala jsem pláč a utekla jsem z ordinace. Podle slov lékařky, když příště nepůjdu sama, už se to nestane. Druhý případ sexuálního obtěžování už jsem nahlásit nešla. Chtěla bych, aby se přestalo pochybovat o pravdivosti výpovědí o sexuálním násilí. Aby oběti nemusely prokazovat svou nevinu na tom, co se jim stalo."
autorka komiksu: Adéla Beznosková, @adawithoutnose